Jdi na obsah Jdi na menu
 


úvod:kapitola1

7. 10. 2006

Jednoho dne se probudil s myšlenkou, proč musí vlastně žít?

úvod:Kapitola1

V Anglii se rozpršelo, byla bouřka, ale v porodnici matka s otcem koukali na své dítě a byli šťastný. Chlapec se jmenoval Charles. Narodil se před chvílí, matka měla velké komplikace, ale přeci se jí to nakonec podařilo.

Matka s Charlsem byla věčně sama doma, ale otce nezajímalo, že je unavená a není jí vůbec dobře. Věčně se spolu hádali až jednou nepřišel domů. Lisa-matka, se sice divila, ale tak přeci se nebudu stresovat, když je mu jedno co s námi bude a je. Charles rostl jako z vody. V úterý slavil své dvanácté narozeniny. Slavil je v jednom baru Amos. Pracovala tam kamarádka Lisy. Oslava už byla připravená, za pul hodiny už to začne, těšíš se Charlesi? Pověděla teta. Ano těším. Ve dvanáct se nahrnulo mnoho dětí, které Charles pozval, ale jeho mama tam nebyla. Proč tu asi není? Asi stoji v zácpě. Povídá si. Ne bylo to jinak, Lisa byla velmi nemocná, ale nenapadlo jí, že zemře už tak brzy, a tak to Charlsovi neřekla. Oslava byla v plnem proudu, v tom se vřítila dovnitř babička Charlse a byla celá vyděšená. V Charlesovi hrklo, upustil talíř a zbledl, nevěděl proč, ale něco mu to nařídilo. Babička-Ema přišla k Charlesovi a nevěděla co má říct tak ho velmi silně objala. Charles věděl o co jde. Jeho máma už tu není. Charles začal brečet, ale ani jedno okolní dítě nechápalo proč? Oslava se ruší zařval Charles! Děti odešli byly zklamané, ale asi nevěděli co to je. Charles nevěděl co má dělat byl tam jen on  a jeho babička a teta. Koukal tak kolem a přemýšlel kudy by se to dalo. Najednou prudce vstal a vyběh z hlavních dveří, Ema a teta také, ale nestačily mladým nohám. Charles běžel a běžel když nevěděl kam. Stmívalo se. Došel až k nemocnici a tak se rozhod, že zjistí co máme bylo. Věděl až moc dobře, že do tyhle nemocnice chodila mam často. Snažil se otevřít velké těžké dveře, na poprvé se mu to nepovedlo, ale na podruhé ano. Charles nebyl moc vysoký, ale chytrý ano. Vplížil se až k recepci. Koukal a nikdo nikde. Pomyslel si, že mají asi příjem. Začal lovit po písmenkem L. Najednou jí viděl Lisa Line. Řekl si bud teď nebo nikdy. Než si toho nikdo všiml byl se složkou pryč. Běžel z nemocnice, viděl lavičku a tak jsi dřep. A začal čísl. Lisa Line- kapsa mezi mozečkem a mozkem nejde odstranit. Až kapsa praskne(pod velkým tlakem) tak způsobí kolaps a smrt bude velmi bolestivá. Nevíme čím je kapsa způsobená. Charles byl tak vyděšen, že jsi nevšiml, že už pěknou chvíli před nim někdo stojí. Charles zvedl svoje ubrečené oči a koukl na postavu. Ta mu jeho pohled oplatila. Co chcete? zeptal se nevlídným hlasem Charles. Jen přemýšlím co tak mladý chlapec mohl zažít, že se potuluje v noci čte si a k tomu brečí? Charles nevěděl co má říct a tak se rozhodl, že bude zticha, sklopil oči a myslel na mamu. Vím co se stalo, ale chci abys mi to dokázal říct sám. Zemřela mi matka, stačí? Nebo ještě něco? odvětil Charles. Mě zemřela matka i otec při autonehodě, seděl jsem tam taky, ale já to přežil. To není možné řekl Charles. Proč? Jelikož zemřeli oba rodiče tak to musela bejt velká rána a to byste nemohl přežít. Ale mohl! Osoba se otočila a začala něco mumlat. Před Charlesem se objevilo prázdno a plocha na, které se přehrával nějaký film. Když se koukl pořádně byla to jeho mama, jak umírá v autě. Do jejího auto narazil velký nákladák. Charles začal řvát. Proč mi to ukazuješ? abys věděl jaké to je to vidět, mel bys vedet, že matka tě měla ráda, a proto jsi nic nevěděl. a teď jsem tady já a já ti také pomůžu. Vy jste můj otec nebo co? Charles odsekl, ne, ale par facek ti klidně dám, když zažíváš těžké hodiny. Pojď něco ti ukážu.Charles nevěděl co má dělat, jít nebo nejít. Zvědavost byla silnější…..

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář